Poznámky
Záznamy 1 až 50 z 1,411
Poznámky | Spojeno s | |
1 | Na rukach drzel p. Jirzi Ladislaw Lebeda, swied. Waczlaw Peroutka, urozena p. Frantiska Materzowska z Materzowa | FILÍPEK, Matěj (I1154)
|
2 | Dobřany - cemetery @ wall, right-hand side (south) | BAYER, Andreas Martinus - Burgl Fleischhauer (butcher) (I57)
|
3 | Záznam Josefa Pospíšila (1868) v downloaded matrice narození pro Tuněchody (Pardubice, 1864-1900) kniha «b»3673«/b», scan 27. Downloaded z Východočeského SOA, v počítači u B. Volekého jako: CZEC0004D_Matriky-Church-Books-Pardubice-«b»3673«/b»-1864-1900_00027.jpg | POSPÍŠIL, Josef - nar. Tuněchody 12 (I3356)
|
4 | Záznam narození syna Josefa Pospíšila (1868) v matrice narození Tuněchody (Pardubice, 1864-1900) kniha 3673, scan 27 | POSPÍŠIL, Jan - výměník, Tuněchody 12 (I3354)
|
5 | - vdova po Antonínovi VOLESKÝM (died 1739). Zápis v matrice Sedlčany svazek 08 online: «u» «i»"Virtuosam viduam «b»Anam«/b» superstitem post defunctum: Antonium «b»WOLESKY «/b»civem Sedlczanensem subditer Chlumensis, habido utovireque mutual consensus solemnita? per verba." «/i»Ctnostná vdova Anna pozůstalá po Antonínu VOLESKÉM, obyvateli Sedlčanském a poddaném Chlumci, byla oddána na základě vzájemné ústní dohody - - | Rodina F380
|
6 | "After 12 years of practising made money and bought Bohnice": Kronika v Katusicich | MATOUŠ, Karel (i - Veliký) - velkostatkář (Bohnice) (I33)
|
7 | "Fatherless" (nemanželská) Anna VYKYSALOVA (*1834), daughter of a single mother also named Anna VYKYSALOVA (*1810), married 2 years younger František VOLESKY, řeznický tovaryš ve Voticích. | VYKYSALOVÁ-VOLESKÁ, Anna - Plískov č.12 (I27)
|
8 | "Tento Karel Herrmann bydlící ve Hřibech č.1, okres. hejtman. Českobrodské pokřtěn jest na základě povolení od k.a. konsistoře v Praze ze dne 25. února 1884, číslo 1790" - podle křestního listu, Poznámka. | HERMAN, Karel - překřtěný katolík, četař (voják) (I93)
|
9 | "These men went to Britain to fight because they couldn't stomach allowing their country to go to the dogs," said movie director Sverak. He sees his movie creation, "The Dark-Blue World ", as a chance to "celebrate the country's last heroes". These include people like «u»«b»Ivo Tonder«/u»«/b». When Germany annexed Czechoslovakia in 1939, Tonder made his way via Hungary and Turkey to Beirut, where he joined the French Foreign Legion. Later, via France and Spain, he arrived in England, joining the second Czech squadron, number 312, based at Duxford, which was equipped with Hurricanes and later Spitfires. He took part in the last days of the Battle of Britain before being shot down in a dogfight over the channel. His capture by a German float plane led to his imprisonment in Silesia. There he became the main tunneller in what was later immortalised as the " Great Escape ". He was soon caught and sent to Colditz, which was liberated before the death sentence against him could be carried out. | TONDER, Ivo - textil tisk (I576)
|
10 | «b»«i»Miloslava (Slávka) ZÁTKOVÁ-Tonderová«/b»«/i» , malířka, se narodila v Českých Budějovicích do rodiny spoluvlastníka firmy na výrobu těstovin a pečiva Vlastimila Zátky. Rok poté se narodila její sestra Růžena, která svůj profesní život zasvětila rovněž umění. Miloslava byla uměleckou žačkou akademických malířů Václava Radimského a Antonína Slavíčka v Praze. Uplatnila se jako krajinářka a portrétistka. Podnikla řadu cest do zahraničí, jako na př. k Adrii a do jižní Francie. Měla dvě prestižní samostatné výstavy, roku 1920 v Topičově salonu v Praze a také roku 1926 v Mánesu. Se spolkem Mánes také vystavovala po celé Evropě. její díla jsou k uvidění v pražské Národní galerii. Krátce navštěvovala rovněž kurzy v Académie de la Grande Chaumiere. První autorskou výstavu měla v roce 1919 a během meziválečných let následovala další veřejná vystoupení. V roce 1921 vystavovala své práce v Topičově salonu v Praze; Josef Čapek v recenzi v «i»Lidových novinách«/i» její malířskou techniku označil jako „«i»širokou, volnou, jadrnou, přímo mužskou«/i»" a právem poukázal na příbuznost jejího krajinářského díla s Otokarem Nejedlým a Vincencem Benešem. O šest let později následovala zřejmě nejvyrovnanější výstava v pražském Mánesu, jehož byla Tonderová-Zátková členkou. Josef Čapek, který autorčinu práci sledoval po celá dvacátá léta, vyzdvihl její „«i»zralé práce, k nimž dospěla postupným houževnatým vývojem«/i»" («i»Lidové noviny«/i»). Tonderové obrazy se vyznačovaly temperamentem a bezprostředností; od počátečního impresionistického rozvolnění, které hraničilo až s fauvismem, však postupně směřovala k věcnějšímu a také plastičtějšímu a robustnějšímu pojetí tvaru a barvy. Konstruktivní obrazová stavba a skladba a také snaha o syntetickou zkratku akcentované téměř vitalistickou oslavou přírody a země se kolem poloviny dvacátých let staly v malířčině díle klíčové. Své motivy hledala nejen v české krajině, ale také při početných cestách po Evropě. Očaroval ji zvláště jih Evropy '96 jižní Francie, Dalmácie, Korsika, Mallorca, italská Perugie a San Gimignano či Ibiza a Baleáry. Pevné, těžké tvary jejích krajin v sobě skrývají románský temperament a výrazně se tak vymykají středoevropské náladovosti a expresi, kterou lze vysledovat u jejích souputníků z řady „mánesovských" krajinářů. Stejně jako její bratři Jaroslav Ferdinand a Oldřich Zátkovi, byla i ona zatčena gestapem a vězněna 13 měsíců na Pankráci až do skončení války. Důvodem jejího věznění byl tajný odchod jejího syna «b»Iva«/b», který v roce 1939 opustil Československo a vstoupil do boje proti fašismu v anglickém letectvu (RAF). «i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" :«/i» «b»Miloslava (Sláva) Zátková-Tonderová «/b»«i»(*February 2, 1884 in B - «/i»†«i»April 2, 1969 in Praha)«b»«/i» «/b»The second-born Miloslava married a well known Prague attorney «b»JUDr Ferdinad Tonder. «/b» Dr Tonder happened to be a personal attorney of the Archduke Franz Ferdinand, successor to the Austrian Imperial throne, who was murdered with his wife in Sarajevo on «i»June«/i» «i»28,1914«/i» . A rather amusing story about the strikingly asymmetrical relationship between him and his master is recorded in the Narrative. The Archduke made his mark in the history as a man of "uninspired energy, dark in appearance and emotion, who radiated an aura of strangeness and casted a shadow of violence and recklessness" (a quote from a historical document). From my own reading I gathered an even less charitable portrait of the man. He had a violent temper, which he was unable or unwilling to control, was cruel, pitiless, selfish and domineering, and on the top of it he was very ambitious. The following story illustrates well some of these traits: Ferdinad Tonder, already a middle aged gentleman, declined to sit down on the floor in the Archduke's children's playing room, which lacked chairs, to discuss some business matters with the Archduke. The Archduke flew in rage and chased the unfortunate Dr Tonder with a whip through the castle Konopiště . Miloslava studied painting with a famous Czech painter Antonín Slavíček. She had two sons with Ferdinad Tonder: «b»Ivo «/b» and «b»Hanno«/b», both with reputation with a lot to be desired. Yet «b»Ivo«/b» refuted this quick judgment by his heroism during the WW II. His remarkable story is recorded in a section devoted to the persecution of the family during the Nazi occupation. At the end of her life Miloslava lived with both her sons and supported herself by her art. | ZÁTKOVÁ-TONDEROVÁ, Miloslava - painter (I568)
|
11 | «b»«i»Narození «/b»«/i»- zápis v matrice Budyně nad Ohří L10/2 : «u»http://matriky.soalitomerice.cz/matriky_lite//permalink?xid=17793&scan=397«/u» Druhý manžel - zápis v matrice «b»«i»sňatků «/b»«/i»: «b»«i»Sňatek «/b»«/i»- zápis v matrice Koštice kniha L77/3 (1787-1865), folio 25: «u»http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:30bdd2c7:1201ea2ef5b:-7cd7&scan=13#scan13«/u» «b»«i»Úmrtí «/b»«/i»- zápis v matrice Koštice 77/4: «u»http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:30bdd2c7:1201ea2ef5b:-7cd6&scan=38#scan38«/u» | LACHOVSKÁ-VYKYSALÁ-CHLUMECKÁ, Barbora (I2461)
|
12 | «b»«i»Narození «/b»«/i»- zápis v matrice Žabovřesky nad Ohří 44, kniha L10/22 : «u»http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:-1b1ffbd2:1261cfe24ad:-7b07&scan=61#scan61«/u» | VYKYSALÁ, Rozálie (I2491)
|
13 | «b»«i»Narrated in 2014 by Bohumil (iii) VOLESKÝ: «/b»«/i»The ZÁTKA relatives As it turned out, the Zátkas (the children Jaroslav II and Věra) were our closest relatives (the only first cousins to me). During the war, their parents were both arrested by the Germans in the sweep following the Heydrich's assassination 1941. Grand-pa Bohumil (II) Volesky worked hard on having them released and eventually succeeded in liberating only father Jaroslav (I) ZÁTKA. Sadly, mother LIBUŠE VOLESKÁ-Zátková never returned and perished in Osvětim (Auschwitz) concentration camp. They were not jewish at all - but the ZÁTKAs were targeted as an influential and patriotic south-Bohemian (České Budějovice) family. While I encountered Jára and Věra on occasions in Praha, I did not quite know their father Jaroslav as he lived 'far away' in České Budějovice, persecuted further and hard by the communist regime that also confiscated all his large flour mill facility in Březí by České Budějovice. My uncle Jaroslav ZÁTKA came from a well-to-do large and influential south-Bohemian family, owned and operated a large flour mill facility in B?ezi by České Budějovice. He was quite a dashing but quiet character - an avid outdoorsman and hunter, owner of a hunting lodge in the area of Užhorod (Transcarpathian Russia, east of Slovakia). When young, he was visiting Praha once, by chance encountered and totally charmed Libuše who was engaged to be married shortly. They eloped, went hiding for a while, emerging to get married soon in České Budějovice. «b»Jaroslav Ferdinand ZÁTKA«/b» - narozený 11. srpna 1887 v Českých Budějovicích. Ve svém mládí byl znám jako motocyklový a automobilový závodník a nadaný lovec. Dne 23. dubna 1923 se v Kamenném Újezdě oženil s Libuší, rozenou Voleskou. Společně měli dvě děti \endash Jaroslava a Věru. Manželé byli rovněž zatčeni gestapem. Jaroslav 20. ledna 1942 za držení vojenské munice a z poslechu zahraničního rozhlasu, načež byl odsouzen na 3 roky, které si odseděl v Griebu, Bayreuthu a Creussenu. Jeho žena takové štěstí neměla. V půlce února 1942 byla zatčena gestapem a odvezena do Terezína a následně do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 9. prosince 1942 zahynula. Jejich majetek byl samozřejmě zkonfiskován Němci. (J. Muk, s. 22 - V. Zátka, Vzestup a pád, ANM, f. Zátkovi, inv. č. 2510, k. 19, s. 17, 19 ). | ZÁTKA, Jaroslav Ferdinand - továrník (I11)
|
14 | «b»«i»Narrated in 2014 by Bohumil (iii) VOLESKÝ: «/b»«/i»The ZÁTKA relatives As it turned out, the Zátkas (the children Jaroslav II and Věra) were our closest relatives (the only first cousins to me). During the war, their parents were both arrested by the Germans in the sweep following the Heydrich's assassination 1941. Grand-pa Bohumil (II) Volesky worked hard on having them released and eventually succeeded in liberating only father Jaroslav (I) ZÁTKA. Sadly, mother LIBUŠE VOLESKÁ-Zátková never returned and perished in Osvětim (Auschwitz) concentration camp. They were not jewish at all - but the ZÁTKAs were targeted as an influential and patriotic south-Bohemian (České Budějovice) family. While I encountered Jára and Věra on occasions in Praha, I did not quite know their father Jaroslav as he lived 'far away' in České Budějovice, persecuted further and hard by the communist regime that also confiscated all his large flour mill facility in Březí by České Budějovice. My uncle Jaroslav ZÁTKA came from a well-to-do large and influential south-Bohemian family, owned and operated a large flour mill facility in B?ezi by České Budějovice. He was quite a dashing but quiet character - an avid outdoorsman and hunter, owner of a hunting lodge in the area of Užhorod (Transcarpathian Russia, east of Slovakia). When young, he was visiting Praha once, by chance encountered and totally charmed Libuše who was engaged to be married shortly. They eloped, went hiding for a while, emerging to get married soon in České Budějovice. «b»Libuše VOLESKÁ-ZÁTKOVÁ«/b» - v půlce února 1942 byla zatčena gestapem a odvezena do Terezína a následně do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 9. prosince 1942 zahynula. Zátkú majetek byl samozřejmě zkonfiskován Němci. | VOLESKÁ-ZÁTKOVÁ, Libuše Anna - holocaust (I10)
|
15 | «b»«i»Růžena ZÁTKOVÁ«/b»«/i» byla po matce Karle nadaná klavíristka. Po smrti jejího otce Vlastimila se jejího opatrovnictví ujímá strýc August Zátka, který na Růženu výrazně apeloval, když si chtěla jako třiadvacetiletá vzít v Mnichově roku 1908 pruského reservního důstojníka, barona Christiana von Loesche, kvůli kterému přestoupila dokonce k evangelíkům augsburského vyznání. Kvůli národnosti jejího snoubence však byla nucena yasnoubení téhož roku zrušit, jelikož se začaly rozšiřovat nenávistné články ohledně jejího českého původu a záležitost nabyla takových rozměrů, že kvůli chystanému sňatku bojkotovali čeští zaměstnanci rodinnou továrnu v Praze a strýc August jí žádal by se vzdala svého podílu v továrně. Stejně jako její sestra Miloslava i ona sudovala u Antonína Slavíčka a své malířské a sochařské umění si doplnila studiemi v Mnichově, Příži a několika pobyty ve Švýcarsku a Italii, kde se naplno rozvinula její umělecká dráha malířky. Od 6. dubna do 6. května měla dokonce samostatnou výstavu v galerii Giosi v Římě, kde na sebe upozornila svými 91 vystavenými díly. V listopadu roku 1922 pak ve futuristické galerii Casa d ' Arte Bragaglia v Římě bzlo vystaveno 50 jejích děl. Zároveň připravovala retrospektivu i pro Prahu a Berlín. Umělecky se hlásila pod vlivem Tomassa Marinettiho a dalších umělců k futurismu, ale pohybovala se i v okruhu abstrakce ruských avantgardistů, a to díky prvnímu manželovi, který jejich díla sbíral. Její tvorbu proto nelze přesně zařadit k určité umělecké skupině, jelikož se rozprostírá do více uměleckých směrů. Navíc podle jejích vlastních slov nechtěla být "současná umělkyně". Její tvůrří práce zahrnuje jak koláže, asambláže, tak i futuristické plastiky, malby a v neposlední řadě knižní ilustrace. Dne 5. února se v Praze vdala za «b»«i»Vasila Chvoščinského«/b»«/i» (18á0-1953), atache carského ruského velvyslanectví v Římě, kde se za první světové válkz stýkala i s T.G. Masarykem. Dříve nežli se rozvedli s Chvoščinským (1919), měli dceru Marii. Na přelomu 1920-21 si TBC-nemocná Růžena vzala Marinettiho "rudého" švagra, pro-bolševického novináře a člena socialistické strany «b»«i»Artura Cappu«/b»«/i» (1892-1973). Růžena zemřela poměrně mladá na tiberkulosu 29. října 1923 v Leysinu ve Švýcarsku. Pohřbena je na Olšanech v Praze. http://padis.uniroma1.it/bitstream/10805/1631/1/Tesi%20Zatkova%20Giorgini.pdf From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»" «b»Růžena ZÁTKOVÁ-CHVOŠČINSKÁ-CAPPA «/b»«i» (March 1, 1885 '96 1923) - «/i»was by all accounts unusually pretty and attractive young woman. While still a minor she fell in love with, and got engaged to Christian Losch, a scion of a wealthy Prussian family, who was a reserve Lieutenant in the German Imperial Army. The whole family was shocked. Her uncle JUDr August Zátka, who held a joint guardianship of Vlastimil's children together with their widowed mother, faced a major dilemma. August was a noble and an open-minded man and although he disagreed with the union, he did not want to stand in the way of a true love. He decided instead to give up the guardianship of Růžena. The planned union ultimately did not take place. While visiting Venice, Růžena instead fell in love with a Russian nobleman Count «b»Vasil CHVOŠČINSKÝ«/b», a Russian attaché in Rome. The Count was an educated and sophisticated man, coming from a fabulously wealthy family. Růžena converted to Russian Orthodox faith, and a wedding in this rite took place in Praha. She lived with Chvoščinský mostly abroad, surrounded by utmost luxury, rubbing shoulders with European aristocracy and even Royalty. She was a talented artist and pursued painting with success. Unfortunately, she suffered of tuberculosis, and was taking many cures in the mountains and at the seaside. She succumbed to the desease in Leysin, Switzerland. | ZÁTKOVÁ-CHVOSHCHINSKA-CAPPA, Růžena - malířka (I567)
|
16 | «b»«i»Sňatek «/b»«/i»- zápis v matrice Koštice kniha L77/3 (1787-1865), folio 25: «u»http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:30bdd2c7:1201ea2ef5b:-7cd7&scan=13#scan13 «/u» | Rodina F964
|
17 | «b»«i»Vlastislav Zátka«/i» «/b»(1887'971964), politický a společensko-kulturní činitel, syn Augusta Zátky. V r. 1905 ukončil Jirsíkovo gymnasium v Č. Budějovicích. V letech 1905-1909 studoval právnickou fakultu pražské Karlovy univerzity kde obdržel titul doktora práv 11. července 1910. Po návratu do Českých Budějovic si otevřel advokátní kancelář. Roku 1936 byl zvolen za «i»Národní sjednocení «/i»do obecního zastupitelstva. Byl předsedou správní rady «i»Městského muzea«/i» a Besedy českobudějovické, od 1939 starostou «u»Záložny českobudějovické «/u». Proslul též jako mecenáš umělecko-kulturních podniků, sám vlastnil rozsáhlou sbírku uměleckých předmětů a obrazů. Jeho první manželkou byla spisovatelka «b»«i»Marie Pujmanová«/b» «/i»(1893'971958). 1. září 1939, v den kdy vypukla 2. světová válka, byl v Českých Budějovicích zatčen a odvezen na Gestapo do Lince, odkud měl být deportován rovnou do koncentračního tábora. Nakonec byl propuštěn, zřejmě na zásah německých předáků z mlýna v Březí, kteřího znali jako slušného a velmi tolerantního člověka. Gestapo ho však nepřestalo sledovat a 6. února 1942, v den kdy zemřel jeho tchán Frantiřek Mareš, mu při domovní prohlídce zabavili jmění ve prospěch říše a byl vyhoštěn z města. Tento scénář se opakoval i po únoru 1948, tentokrát proto, že neprojevil kladný poměr k lidově demokratickému režimu. Jako třídní nepřítel neměl nárok ani na t.zv. sociální důchod a zemřel ve velmi bídných poměrech 2. června 1964. | ZÁTKA, JUDr Vlastislav - advokát, sběratel (I893)
|
18 | «b»«i»Wikipedie:«/b»«/i» https://cs.wikipedia.org/wiki/Arno%C5%A1t_Wenig-Malovsk%C3%BD «b»Arnošt Wenig-Malovský«/b», původně jen «b»Arnošt Wenig«/b» («u»10. září «/u» «u»1883 «/u» «u»Příbram «/u» - «u»21. října «/u» «u»1964 «/u» «u»Jičín «/u»), byl český právník, profesor «u»obchodního «/u» a «u»směnečného «/u» práva a děkan «u»Právnické fakulty Univerzity Karlovy «/u». Pocházel z tradiční učitelské rodiny, např. jeho starší bratr «u»Karel «/u» byl profesorem klasické filologie na «u»filosofické fakultě «/u». Bratranec «u»Josef Wenig «/u» byl zase akademický malíř a ilustrátor. Sám Arnošt v roce 1906 vystudoval «u»právnickou fakultu «/u», kde o rok později získal «u»doktorát práv «/u», a zpočátku získával praxi u «u»pražského zemského soudu «/u». Na delší dobu se ale poté stal «u»magistrátním «/u» úředníkem. Během této doby nicméně absolvoval studijní cesty do «u»Mnichova «/u» a «u»Berlína «/u» a na základě výzvy profesora «u»Hermanna-Otavského «/u» se se spisem "«i»O patentní licenci podle rakouského práva soukromého "«/i» roku 1911 «u»habilitoval «/u» v oboru obchodního a směnečného práva. Roku 1919 byl jmenován mimořádným a v roce 1924 řádným «u»profesorem «/u». Arnošt Wenig vydal řadu prací, např. «i»O náhradnictví v právu směnečném«/i», především ale široce použitelnou a opakovaně vydávanou učebnici «i»Příručka práva obchodního, platného v Čechách, na Moravě a ve Slezsku«/i». Stal se členem «u»České akademie věd a umění «/u» a kromě toho se díky sňatku se Zdeňkou Dolanskou, dcerou ministra spravedlnosti «u»Josefa Dolanského «/u», seznámil s mnoha významnými osobnostmi tehdejšího československého průmyslu a získal členství v řadě správních rad. Zastával též dvakrát funkci «u»děkana «/u» právnické fakulty, ačkoli druhé funkční období bylo přerušeno 17. listopadu 1939 uzavřením všech českých vysokých škol «u»okupačními orgány «/u». Vrátil se proto do služeb pražského magistrátu a zároveň se zapojil do odbojové činnosti ve skupině primátora «u»Klapky «/u». Skupinu ale brzy rozbilo «u»gestapo «/u», profesor Wenig byl odsouzen na doživotí a zbytek války strávil v různých německých věznicích. Po válce začal používat své krycí jméno z doby okupace „Malovský" jako součást příjmení. Vrátil se na fakultu, ale vzhledem k tehdejším poměrům, které obchodnímu právu příliš nepřály, začal vyučovat «u»občanské «/u» a «u»rodinné právo «/u» a podílel se na přípravě učebnice v těchto právních oborech. Nakonec přešel na «u»Vysokou školu ekonomickou «/u», kde začal zavádět tzv. «u»podnikové «/u» právo. | WENIG, JUDr Arnošt - právník, Professor PF-UK (I1491)
|
19 | «b»Adolf Wenig«/b» («u»13. srpna «/u» «u»1874 «/u», «u»Staňkov «/u» u «u»Horšovského Týna «/u» - «u»19. března «/u» «u»1940 «/u», «u»Praha«/u») byl český «u»spisovatel «/u», «u»pedagog «/u», «u»libretista «/u» a «u»překladatel «/u» z francouzštiny. Byl bratrem výtvarníka «u»Josefa Weniga «/u», otcem spisovatele Dr. «u»Jana Weniga «/u» a dále otcem výtvarníka «u»Adolfa Weniga «/u». Sestra «b»Růžena «/b»se provdala za divadelního historika «u»Vojtěcha Kristiána Blahníka «/u». Pocházel z učitelské rodiny ze Staňkova, kde jeho otec a předtím i děd působili jako «u»řídící učitelé «/u». Když vychodil obecnou školu, poslal ho otec na studia do «u»Domažlic «/u», kde byl ubytován u krejčího Votruby (bylo tehdy zvykem, že menší řemeslníci a úředníci ubytovávali přespolní «u»studenty «/u»). Toto období bylo poměrně obtížné, Votrubova manželka na něm velice šetřila (podle slov jeho matky bylo skrze krajíce Votrubovou ukrojené vidět až ke kostelu) a krátce nato zemřel i jeho otec. Matka Adolfa Weniga Marie Wenigová (rozená Schubertová, 1846-??), která kromě něj měla ještě další tři děti, se odstěhovala ke svému bratrovi «u»Františku Adolfu Šubertovi «/u» do Prahy.«sup»[«u»zdroj? «/u»]«u»«/sup»[p 1]«/u» Od roku 1888 již byla s dětmi policejně hlášena sama. Proto se Adolf Wenig musel vzdát svého snu - studií na univerzitě. Dostudoval nižší střední školu na Smíchově, následně Pražský učitelský ústav a šel učit - nejprve na «u»Žižkov «/u», poté na «u»Vinohrady «/u». Dne 21. února 1903 se oženil s «b»Pavlou «/b»(Paulinou) «b»Korbovou «/b»(«u»30. červenec «/u» «u»1880 «/u» - «u»26. březen «/u» «u»1963 «/u»), dcerou pražského obchodníka. Od roku «u»1904 «/u» bydleli manželé Wenigovi v «u»Praze «/u» na «u»Vinohradech «/u» na Korunní třídě číslo 71, 13. července 1905 se jim narodil syn Jan, pozdější spisovatel dr. «u»Jan Wenig«/u». Adolf Wenig tehdy pracoval jako učitel na škole v Čelakovského ulici. Ve volném čase se věnoval spisovatelské činnosti, především knihám «u»pověstí «/u», na nichž spolupracoval i se svým bratrem «u»Josefem «/u», který k nim často vytvářel «u»ilustrace «/u». Většina «u»rukopisů «/u» byla psána ručním tiskacím krasopisem, «u»psací stroj «/u» začal používat teprve na sklonku života. Literární dílo Adolfa Weniga je rozsáhlé (databáze NK ČR eviduje 189 vydaných titulů) a proto je níže uveden pouze výběr a první vydání vybraných titulů v češtině. Napsal řadu knih pro děti (byl vůbec jedním z prvních spisovatelů, kteří tvořili kvalitní dětskou literaturu), posbíral a sepsal řadu českých «u»pověstí «/u»; na jeho libreto «u»«i»Čert a Káča «/u»«/i» složil «u»Antonín Dvořák «/u» známou operu. (Zdroj: http://www.wikiwand.com/cs/Adolf_Wenig) ENGLISH brief: «b»Adolf Wenig«/b» (1874 - 1940) was born in Stankov u Horšovského Týna in a teaching family. Because his father soon died, the son could end only the lower secondary school and then completed his education at the Prague Teachers Institute. All his life he devoted himself to teaching mission and a collection of legends and myths. Among the best known are rumors of Old Prague, heroic rumors of Blanik Moravian-Silesian reputation. Also translated and wrote songs and libretti, among other things, worked with Antonín Leopold Dvořák on the opera The Devil and Kate. He was a close friend of the famous singer Ema Destin Source: http://www.tfsimon.com/Ex-Libris-Tavik-Frantisek-Simon-(1877-1942).html | WENIG, Adolf - učitel, spisovatel (I1498)
|
20 | «b»Adolf Wenig«/b» («u»28. dubna «/u» «u»1912 «/u», «u»Praha «/u» - «u»11. května «/u» «u»1980 «/u», Praha) byl český akademický «u»malíř «/u», jevištní a kostýmní «u»výtvarník «/u». Je uváděn v literatuře jako «b»Adolf Wenig ml.«/b» Byl synem «u»spisovatele «/u» «u»Adolfa Weniga «/u» («u»1874 «/u»-«u»1940 «/u») a mladším bratrem spisovatele Dr. Jana Weniga («u»1905 «/u»-«u»1979 «/u»). Jeho strýcem byl jevištní a kostýmní «u»výtvarník «/u» «u»Josef Wenig «/u». Adolf Wenig je otcem Marie Wenigové, kostýmní výtvarnice «u»Městských divadel pražských «/u». Vystudoval «u»Akademii výtvarných umění v Praze «/u» («u»1929 «/u»-«u»1935 «/u»). Od roku «u»1937 «/u» externě spolupracoval s «u»Národním divadlem «/u» v Praze. V letech «u»1939 «/u» až «u»1948 «/u» byl šéfem výpravy v «u»Divadle na Vinohradech «/u».«u»[2]«/u» Kromě jevištní výpravy navrhoval i kostýmy. Od roku «u»1953 «/u» působil až do důchodu v roce «u»1978 «/u» v «u»Městských divadlech pražských «/u». Spolupracoval však i s dalšími divadly, ještě tři roky po jeho smrti uvedlo v roce «u»1983 «/u» «u»Smetanovo divadlo «/u» «u»Janáčkovy «/u» «i»Příhody lišky Bystroušky«/i» s jeho dříve navrženými kostýmy. Za svůj život provedl více než 400 jevištních a kostýmních výprav.«u»[4] 1971«/u» - stříbrná medaile na pražském quadriennale. Je pochován na «u»Vinohradském hřbitově «/u» v Praze. WIKIPEDIA: https://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Wenig_(v%C3%BDtvarn%C3%ADk) | WENIG, ML., Adolf - výtvarník (I1504)
|
21 | «b»Alois WENIG«/b» (21.3.1842 - 13.8.16) po vystudování učitelského ústavu učil na národních školách Příbramska, yvláště v Bubovicích a Březnici. Pak zakotvil v Příbrami jako zatímní řídící učitel. Byl to muž velmi vzdělaný, milovník literatury, hudby I výtvarného umění. Sám tvořil půvabné lyrické verše a maloval. Po sňatku s «b»Josefínou KAVALIEROVOU«/b», pocházející ze známé sklářské rodiny v Sázavě nad Sázavou, však zanechal neral a s bolestí svého učitelství a stal se účetním ve sklárně svého švagra. U Wenigů a Kavalírů se scházela pravidelně pestrá umělecká společnost a hrálo se české divadlo. Podle tradice napsal «b»Alois WENIG«/b» několik divadelních "kusů", které venkovské herecké společnosti rády a s úspěchem hrály. | WENIG, Alois - učitel a spisovatel (I1536)
|
22 | «b»Alžběta «/b»(podle matriky narození dcery Alžběty) nebo «b»Marie «/b»(podle foto) ?? Také rodné jméno («b»Firkousová«/b») je možná špatně přečteno. Údaje o této matce Alžbětě a jejích rodičích jakož i o Václavovi ŠNÝDROVI jsou v matrice narození dcery ALŽBĚTY online: http://ebadatelna.soapraha.cz/d/7162/43# - psáno uhledným leč nečitelným rukopisem. | FINKOUSOVÁ-ŠNÝDROVÁ, Alžběta Marie z Krásné Vsi č.36 (I648)
|
23 | «b»Alžběta PLECHÁČKOVÁ-PROROKOVÁ«/b» - Manželská dcera Antonína, rolníka z Tuněchod č.16 a matky Kateřiny rodem Jiřího POSPÍŠILA, rolníka v Tuněchodech č.8. Alžběta porodila 16 dětí, 12 jich přežilo. Zemřela zřejmě na souchotiny (TBC). | PLECHÁČKOVÁ-PROROKOVÁ, Alžběta - Tuněchody č.16 (I266)
|
24 | «b»ANNA «/b»- nalezen záznam v Indexu matriky narozených: http://ebadatelna.soapraha.cz/d/5668/11 Zde jsou uvedeni rodiče «u»JOANNES+ANNA«/u», ale takobvý pár neexistuje. Proto Anna přiřazena jak jest (matka Marie Anna, časování je pravděpodobné). Uvedené místo narození - M. Čičovice, může znamenat Malé anebo Majus = Velké ! | ČTRNÁCTÁ, Anna - přiřazena (matka Anna) (I3117)
|
25 | «b»ANNA «/b»- nalezen záznam v Indexu matriky narozených: http://ebadatelna.soapraha.cz/d/5668/11 Zde jsou uvedeni rodiče «u»JOANNES+ANNA«/u», ale takobvý pár neexistuje. Proto Anna přiřazena jak jest (matka Marie Anna, časování je pravděpodobné). Uvedené místo narození - M. Čičovice, může znamenat Malé anebo Majus = Velké ! | ČTRNÁCTÁ, Anna - přiřazena (matka Anna) (I3117)
|
26 | «b»ANNA «/b»připsána volným odhadem, jenom dle roku oddavek z Indexu : http://ebadatelna.soapraha.cz/d/12572/76 | CHVOJOVÁ-BRANŽOVSKÁ, Anna - http://ebadatelna.soapraha.cz/d/12572/76 (I3115)
|
27 | «b»Anna KABÁTOVÁ-HOLEČKOVÁ«/b» - At the time of her premature death at 38, she was mother of 12 children. | KABÁTOVÁ-HOLEČKOVÁ, Anna (I1619)
|
28 | «b»Anna Rosalia FILIPEK«/b» was born free because of her MOTHER Anna nee TRNKOVA from Votice (married the Mayor of Sedlčany Joannes FILIPEK). She married and became a widow of Antonin VOLESKY who lived in č.107 (?) , died @ 64y . Register (matrika) Sedlčany ( volume #19 ) online : http://ebadatelna.soapraha.cz/d/11591/30 | FILÍPKOVÁ-VOLESKÁ, Anna Rosalia (I1001)
|
29 | «b»Antonin Guth«/b» působil delší dobu jako c. k. rada zemského soudu v Novém Městě nad Metují. Působil také ve Volyni, Kostelci n. Orlici,a Českém Brodě. Měl 3 bratry - «b»August «/b»a «b»Karel «/b»byli lékaři, «b»Jiří «/b»byl "Guth Jarkovský". «b»Karel «/b»a «b»Jiří «/b»jsou uvedeni v digitalizovane matrice doktoru Karlovy univerzity - viz https://is.cuni.cz/webapps/archiv/public/books/bs/1531715692133246/?lang=cs (hledat lze podle příjmení). Informace o různých postech a působištích Antonína Gutha (Volyně, Kostelec n. Orlicí, Český Brod) lze nalezt rovnez v novinovych článcích na - kramerius.nkp.cz (hledany výraz "antonín guth"). V roce 1918 byl Antonín jmenován radou vrchního zemského soudu - http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/6231791 (rubrika zprávy osobní a rodinné). Z období Antonínových pražských studií: policejní přihláška http://digi.nacr.cz/prihlasky2/index.php?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=148&folium=321 arch domovské příslušnosti - http://www.ahmp.cz/katalog/permalink?xid=1ED53F5923A911E08F90005056C00008&scan=1 Širší příbuzenstvo Guthových je uvedeno na oznámení o úmrtí jejich matky Barbory roz. Bacinové viz Národni listy z r. 1908 v digitální knihovně Kramerius - http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/9532825 a http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8370447 . Dalším stručným zdrojem informací o této rodině je školní práce - http://www.zskostelec.cz/file/soubory/jguthjark.pdf. | GUTH, JUDr AntonÍn - soudce v Nov. Městě nad Metují (I413)
|
30 | «b»Běla TRINGLEROVÁ«/b» se narodila 9. prosince 1914 (sama tvrdila, že se narodila v roce 1917) v pražské Bubenči do vážené rodiny přednosty banky Slavie Ladislava Tringlera (1881 '96 1938) jako nejmladší ze tří dcer. Už v dětství se jí díky rodinnému zázemí (otec se jako nadšenec věnoval hudbě jako dirigent a skladatel) dostalo skvělého školního a uměleckého vzdělání. Projevovala taneční nadání, kterému se zdokonalovala v gymnastické a taneční škole Olgy Ledererové. Už během studií na obchodní akademii se soukromě připravovala na uměleckou a jevištní kariéru (především se cvičila v tanci a zpěvu), během níž ve druhé polovině 30. let vystřídala v rychlém sledu řadu menších i větších pražských činoherních a operetních divadel. Podle svých slov se vždy poctivě snažila věnovat dvěma láskám '96 divadlu a filmu. Účinkovala postupně v Divadle Vlasty Buriana, Divadle Na Slupi, Akropolisu na Žižkově, Velké operetě, Novém divadle Oldřicha Nového, Umělecké besedě nebo v lesním divadle v Krči. Vystupovala taktéž na zájezdech (Poděbrady) a hostovala i u ochotníků (př. Národní sjednocení Horní Bubeneč v bubenečské sokolovně). Jak sama tvrdila, největší podíl na kultivaci a rozvoji jejího herectví měli dva její principálové a kolegové na jevišti Vlasta Burian a Oldřich Nový. Její herecký profil ve formě fejetonu s dalšími herečkami (Jarmila Beránková, Helena Bušová, Věra Ferbasová, Nataša Gollová, Adina Mandlová, Karla Oličová, Světla Svozilová a Hana Vítová) zpracoval hereččin první manžel v knize „Devět úsměvů" (1937). Velkou devízou, která jí pomohla na divadelních prknech i před kamerou, byla její zvláštní exotická tvář, atraktivní vzhled, tmavé vlasy a záhadná krása. Díky svým pohybovým a pěveckým dispozicím se Běle Tringlerové dařilo vytvářet rozličné postavy, něžné naivky, vášnivé ženy koketující cudně či s výbušným temperamentem. Přesto některou kritikou jí byly vyčítány určité nedostatky v hereckém projevu. Poloze operetní herečky se nejlépe představil její naturel v operetách, zpěvohrách a též v hudebních komediích (např. „Viny", „Hrom do tety!", „Okouzlující slečna", „Jeho tři vdovy", „Moje sestra a já", „Papej a nedrob", „Srdce na uzdě", „Na tý louce zelený", „Pro tebe všecko" nebo „Slečna Ťu '96 Ťu '96 Ťu"). Před filmovou kameru se poprvé dostala díky svému působení v soubory Olgy Ledererové, s nímž ve filmu Jana Svitáka DOKUD MÁŠ MAMINKU (1934) vytvořila členku baletní školy. Ihned o rok později nahradila Lídu Baarovou, která získala nabídku k filmování v Německu, ve své jediné titulní úloze studentky Viktorky Kutilové zvaná Cácorka ve Svobodově komedii CÁCORKA (1935). V letech 1936 až 1939 vytvářela menší úlohy dcerušek a mladých dívek. Nejprve jako žalující sextánka Kateřina Svatá (SEXTÁNKA), zákaznice salonu krásy (NA TÝ LOUCE ZELENÝ), švadlenka Máňa (MANŽELSTVÍ NA ÚVĚR), chovanka penzionátu Marta Navrátilová (IRČIN ROMÁNEK) i Mařička Holá (KŘÍŽ U POTOKA). Dále byla obsazena do filmů VDOVIČKA SPADLÁ S NEBE (přítelkyně Božka), ŽENA POD KŘÍŽEM (sekretářka Hermína Pakandlová), VČERA NEDĚLE BYLA (úřednice), SVĚT KDE SE ŽEBRÁ (dívka), VANDINY TRAMPOTY (stenotypistka Lída), BOŽÍ MLÝNY (Dodla Podestátová) a DĚVČE Z PŘEDMĚSTÍ ANEBO VŠECKO PŘÍJDE NA JEVO (Katuška Rákosová). U diváků jistě nejznámější postavou se stala až její poslední filmová úloha zhýčkané manželky obchodníka Božetěcha Kokošky (František Krištof '96 Veselý) Ati ve Slavínského komedii DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI (1939). Rovněž načetla komentář ke krátkému filmu PÉČE O DÍTĚ (1937) režiséra Jana Svobody, kameramana Josefa Bulánka a výrobce Josefa Kozy. Dne 5. června 1937 se provdala za redaktora «b»Josefa (Joea) HLOUCHU«/b» (1881 '96 1957) a po rozvodu 31. srpna 1939 o půl dvanácté na Staroměstské radnici za lékaře «b»Arnošta Zdenkoviče«/b». S manželem po svatbě odešla do jugoslávského Záhřebu, ale ještě před koncem války se vrátila zpět do Prahy. Krátce stihla hrát v Rozmarném divadle v Alhambře (1945 '96 1946) a v roce 1951 odešla do jižních Čech. V 60. letech vedla pod jménem Běla Tringlerová '96 Zdenkovičová dramatický kroužek (měla až padesát žáků ve stáří od 10 do 15 let) na klatovské Lidové škole umění a velmi ojediněle přispívala do periodika „Divadelní výchova" (1964). Později žila ve Strakonicích potřetí provdána jako Krupková za bývalého ředitele frézáren. Běla Tringlerová ve Strakonicích zemřela začátkem května roku 1988 ve věku 73 let. Pohřbena je v pražské Bubenči. Publikováno online na web-stránce Česko-Slovenské Filmové Databáse: http://www.csfd.cz/tvurce/28953-bela-tringlerova/ | TRINGLEROVÁ-HLOUCHOVÁ, Běla - herečka (I2201)
|
31 | «b»Bohumila, «/b»"babuška" «b»Milka, «/b»never remarried after the premature death ofher husband«b» Julius (i) KUBERT«/b». She devoted her life to her orphaned children. Her father August [I], who shared with her the guardianship of the children, was ever important in her life. Besides caring for her children, her greatest joy was continuous learning, which she never gave up. Her English and her French became so good that she won a contract for translation of Galsworthy's Forsyth Saga. She accomplished this literary success with a minimal commercial reward. Nonetheless, the income earned from her translation work helped her to buy a small house in Libnič which gave her independence and privacy she yearned for. For the sake of sparing others she kept her sorrows, pains and disappointments to herself. Thinking first of others and sparing them of worries appears to be a pattern throughout her life. This included her health problems. Neglect of her own health was a luxury she could hardly afford, as her health had never been robust. Typically, she kept mum about her troubles till advanced, causing in the end considerable worries for her daughter Eva and her husband MUDr Hilar [II] Špička, who literally saved her life on a number of occasions. At this point the «i»Narrative «/i»ends. Because Bohumila ("bábuška") spent the rest of her life with her daughter's Eva family, she is well remembered by her grandchildren, who all keep fondest memories of her. («u»Source«/u»: «i»From Petr PETRIK: "«b»FAMILY CHRONICLE: Family of Diana Špičková«/b»":«/i») | ZÁTKOVÁ-KUBERTOVÁ, Bohumila (Milka) - překladatelka angl. literatury (I892)
|
32 | «b»Božena CIBULKOVÁ-SEEHÁKOVÁ«/b», první žena Karla Jaroslava Seeháka, byla se syny Jaroslavem a Ladislavem po rozvodu nějaký čas sama. Cir. po 5-ti letech, si našla nového partnera a pro syny otce. Jmenoval se «b»Karel VŠEVID«/b» a byl kovotlačitelem. Žil do nějakých 82 let s Boženou v Českých Budějovicích, v létě převážně na chatě v Římově u Budějovic. Byl to formát, když si vzal ženu se dvěma dětmi. Božena byla čiperka, bohužel však několik let po smrti Karla Vševida tragicky zemřela po úrazu elektrickým proudem. | CIBULKOVÁ-SEEHÁKOVÁ, Božena - Manželka-1 (I2929)
|
33 | «b»Božena SEEHÁKOVÁ-VČELIŠOVÁ-DOBROVOLNÁ«/b» ( * 5.6.1971) se vyučila jako pánská krejčová, vdala se za muže «b»Jana Včeliš«/b»e, se kterým má dceru Kristýnku. Poté se vdala za «b»Jiřího Dobrovolného«/b», (po kterém má současné příjmení Dobrovolná), se kterým vztah nevydržel. Nyní (2016) žije s dcerou Kristýnkou v Žandově u Benešova nad Ploučnicí. | SEEHÁKOVÁ-VČELIŠOVÁ-DOBROVOLNÁ, Božena - dvojče s Ladislavem (I2962)
|
34 | «b»CTRNACTY >>> WIESNER «/b»«tab»«u» by W.G. Schneider and Z. Valenta Fellows of the Royal Society, vol.37 (Nov. 1991), pp.462-490. «b»KAREL WIESNER«/b» was born on 25 November 1919 in Prague at the home of his maternal grand-parents the only child of Karel Frantisek WIESNER (1892-1980) and his wife Evzenie Ruzena nee STEROVa (1898-1998). THE HOME OF HIS Prague grandparents stood on the quay of the Vltava (Moldau) River, its windows facing the historic panorama of the Hradcany Castle and St. Vitus cathedral, a location Wiesner probably would have chosen himself, since his love of his country and pride in its history stayed with him all through his life. On his father's side, he came from a widely respected family of eastern Bohemia, engaged for three generations in mechanical engineering. Wiesner's great-grandfather, Frantisek WIESNER (1833-1880), son of a poor farm laborer, rose to become builder and operator of the largest machine manufacturing plant and steel mill in Chrudim, eastern Bohemia. To generations of school children, he came to represent what is meant by a passion for excellence and hard work. Leading Czech writer and poet, Jan Neruda, wrote a story of Frantisek's life and accomplishments which was featured in the primary reading book throughout the country. It related the life of a self-taught man who almost singlehandedly modernized the economy of eastern Bohemia and brough unprecendented prosperity to the country, along with a high reputation for Czech workmanship - an important factor in the self-esteem of a reawakening nation. Karel WIESNER's mother, «b»EVŽENIE RUŽENA«/b», was the only child of František STER (1862-1939) and «b»EVŽENIE ČTRNÁCTÁ (1878-1928)«/b». František STER, a successful lumber merchant, was best known for having established the independent Prague timber stock exchange, which assured the country's lumber industry fair competition with its neighbours in Central Europe. KW's early childhood was spent in the country, at the village of Mocovice, where his father was in charge of one of the family's sugar mills. At the age of nine, Wiesner and his parents moved to Chrudim, the seat of the Wiesner family home and steel mill, from now on managed by the boy's uncles and his - -«u»«b»«i» «/u»«/b»«/i» EVŽENIE ČTRNÁCTÁ (*1878) was a «b»cousin«/b» of grandma (to BViii) Růžena Čtrnáctá-VOLESKÁ (1876-1974) whose father MUDr. František Čtrnáctý (*1845) had a BROTHER («b»Karel«/b», soukromý ůředník v Praze) who had a daughter EVŽENIE (1878-1926) = cousin to Růžena ČTRNÁCTÁ-Voleská (*1876). That it was really «b»KAREL «/b»who had Evženie (and not another brother) is unconfirmed - but all the (first only) names appear on the death announcement (parte in the documents) of Marie Čtrnáctá ( «b»†«/b»1890-7-27). It is hard to guess what child belongs to who (parents) since all Marie's grandchildren appear grouped separately on the parte. «u»«i»http://www.science.ca/scientists/scientistprofile.php?pID=231«/u»«/i» Wiesner was born in 1919 in Prague, Czechoslovakia. He received his PhD in Prague where he studied polarography at Bulovka Hospital. He came to the University of New Brunswick in 1948 where he developed Canada's leading school of natural products chemistry \emdash the extraction and characterization of naturally occurring chemicals from plants and animals. His former students are found at most of the major chemistry schools in Canada. He determined the chemical structure and synthesis of very complicated alkaloids and made major contributions to the fields of terpenoids and steroids. «u» Biographical history:«/b» A native of Prague, Czechoslovakia, «b»Karel (Charles) Wiesner«/b» (1919-1986) began his academic career in an unusual way. Prior to the outbreak of World War II, Wiesner had decided to enrol at Karlova (Charles) Universita, Prague. His plans changed, however, when the German army occupied his country, and subsequently, closed the universities. During the war, Wiesner found work in a hospital research laboratory and in pharmaceutical and analytical firms. He also established a home laboratory so that he could teach himself physical chemistry. Working on his own, Wiesner discovered a method for measuring certain fast chemical reactions. When Charles University reopened after the war, he was granted a doctorate for his work. For the next two years, Wiesner studied organic chemistry under Prof. Valdo Prelog at E.T.H. in Zurich. In 1948, with the whole-hearted endorsement of Frank Toole, Wiesner, then aged 29, arrived in Fredericton to begin work as Professor of Chemistry at UNB. A brilliant organic chemist and a highly-respected academic, Wiesner devoted much time to research. His scholarly reputation and his enthusiasm for his work attracted a number of talented Canadian and international scholars to UNB. During his career, he wrote approximately 200 scientific papers, supervised over 80 graduate theses and headed numerous research projects, many of them made possible by industrial funds and National Research Council grants. In fact, his professional reputation was largely responsible for securing research monies which were used to purchase equipment, to fund projects and to support graduate students at UNB. Wiesner also travelled widely, presenting conference papers and lecturing at Canadian, American, British and European universities. With departmental approval, in 1962 Wiesner accepted the position of associate director of research with Ayerst Research Laboratories, a pharmaceutical company located in Montreal. His work for Ayerst necessitated his absence from UNB. In 1964 he returned to the Chemistry Department to assume the position of Research Professor. Wiesner's reputation as a fine scholar and his valuable contributions to the field of natural product chemistry won him the admiration and respect of the academic and scientific communities. Over the course of his career he received numerous honours. He was named a fellow of the Royal Society of Canada in 1957 and a Fellow of the Royal Society of London in 1969. The Chemical Institute of Canada awarded him the Palladium Medal in 1963, the institute's highest honour. In addition, Wiesner received several honourary doctor of science degrees as well as the Royal Society of London's Centennial Medal, the Bulgarian Academy of Sciences' Drinov Medal and the American Chemical Society's Ernest Guenther Prize. In 1975 he was appointed Officer of the Order of Canada and the following year was named University Professor, the highest honour UNB awards its working professors. The Pontifical Academy of Sciences, Rome, honoured him in 1978 by granting him membership. Wiesner died at Fredericton on 28 November 1986 following a lengthy illness. «u» «b»Karel Wiesner«/b», chemist, educator (b at Prague, Czech 1919; d at Fredericton 28 Nov 1986). Wiesner studied chemical engineering in Prague, receiving his doctorate in 1945 for research in polarography at Bulovka Hospital. He studied in Switzerland before coming to UNB in 1948 where he developed Canada's leading school of natural products chemistry. His former students are found at most of the major chemistry schools in Canada. In 1957 he was elected a fellow of the RSC and in 1963 received the highest honour of the Chemical Institute of Canada. He authored more than 200 papers in organic chemistry, and made major contributions in the fields of alkaloids, terpenoids and steroids. «b» «/b» | WIESNER, Prof. Karel (iii) František - PhD chemist (I467)
|
35 | «b»Dalibor DEMEL«/b» married Katerina ŠPIČKOVÁ«b» «/b»in Praha. «b» Dalibor's «/b»parents are «b» Karel Demel «/b»from Praha and «b» Zdena Čejková «/b»from Bludov in Moravia. Karel Demel is an internationally renowned artist in the field of engraving and a professionally trained musician. Before opting for the Graphical Arts, he studied trombone at the Prague Conservatory of Music. Following in his steps «b» Dalibor «/b»studied bassoon at the Prague Conservatory of Music, and after graduation heearned Mgr (MA) in Music Management. Subsequently he defended a doctorate (PhD) in Theory of Music at the Academy of Musical Arts in Praha. «b» Kateřina «/b»and «b» Dalibor «/b»have two sons, both born in Praha: «b» a) Max Wentworth Demel«/b», born on «i»April 1, 2006«/i», and «b» b) Filip Wentworth Demel«/b», born on «i»February 3, 2013«b»«/i» .«/b» | DEMEL, Dalibor PhD (I1591)
|
36 | «b»DOUBEK-ACERBONI, Deborah«/b» - * September 1957 , Daughter of «b»Eilleen «/b»and the late «b»Dr. Ladislav Doubek«/b». Sister of «b»Daria Doubek-Thompson«/b» and niece «b»Sierra Thompson«/b». Her loving husband «b»Luciano Acerboni «/b»was at her side throughout these past long months. Her lengthy illness ended peacefully September 11, 2008. Deborah's earthly presence is gone but her spiritual presence is ours forever. Interment in Pinecrest Cemetery, 2500 Baseline Rd., Ottawa, Ontario. Published in The Ottawa Citizen from Sept. 20 to Sept. 21, 2008 | DOUBEK-ACERBONI, Deborah (I1429)
|
37 | «b»DOUBEK, Eilleen Mabel«/b» February 19, 1928 '96 November 14, 2014 Wife of the late Dr. Ladislav J. Doubek. Mother of Daria Doubek-Thompson and the late Deborah Doubek-Acerboni. Grandmother of Sierra Thompson. Sister of Florence DiProva (Vincent) and Gladys Watters. Eilleen's earthly presence is gone but her spiritual presence is ours forever. Her family wishes to thank all the members of the NACU at the Civic Hospital who provided excellent care to her. A Graveside Service will be held at the Pinecrest Cemetery, 2500 Baseline Road on Thursday, November 20, 2014 at 12:30 p.m. Reception to follow. In lieu of flowers, donations may be made to the Heart & Stroke Foundation. | DOUBEK, Eilleen Mabel (I1427)
|
38 | «b»Dr. Jaromír WENIG«/b», universitní professor, se narodil v Sázavě 4.12.1877 a zemřel v Olomouci 1.9.1933. Byl to významný český zoolog a znalec české fauny. Napsal a vzdal řadu obsáhlou řadu původních prací. Slyšel jsem o něm pochvalně vyprávět svého otce, který byl na univerzitě jeho žákem. Vydal I fysiologický atlas a významnou práci o štítné žláze. | WENIG, Dr. Jaromír - zoolog, universitní profesor (I1542)
|
39 | «b»Education: «/b»EM Strasbourg Business School (2002-03), Ecole Nationale des Ponts et Chaussées (1996-97), Czech Technical University in Prague (1989-94), SPS V Uzlabine. «b»Past Employment «/b» Human Resources Generalist at ArcelorMittal South Africa Foundation, Human Ressources Generalist at European Foundation for the Improvement... | BODENLOSOVÁ-AERNOUT, Ing. Magdalena (I308)
|
40 | «b»Ferdinand PUJMAN«/b» - Původně stavební inženýr. Od roku 1921 režisér, 1945 - 50 a 1956 - 59 dramaturg a režisér opery Národního divadla v Praze. 1923 - 46 pedagog na konzervatoři v Praze; profesor na Akademii múzických umění, kde v roce 1946 založil operní studio. Zakladatel moderní české operní režie, spolutvůrce «u»Ostrčilových | PUJMAN, Ing. Ferdinand - dramaturg (I1324)
|
41 | «b»Ferdinand«/b», syn «b»Jana a Kateřiny Trnkové«/b». Narodil se na škole u sv. Barbory blízko Všekar 3.7. 1853 a zemřel ve Staňkově jako pensista 26. 4. 1932. Ten zanechal rovněž početnou učitelskou rodinu v mužském i ženském pokolení. | WENIG, Ferdinand - řídící učitel, Staňkov (I1523)
|
42 | «b»Filip WENIG «/b»(19.3. 1871 - 2.12.1837)«b» «/b»Nový staňkovský kantor pocházel ze starého a početného rodu "polních mistrů", kteří žili nejméně jedno století v hraničním kraji pod Přimdou ve Svaté Kateřině nedaleko Rozvadova. Snažil jsem se poodhalit jejich dávné kořeny, ale přimdecké matrikz se dochovaly až od roku 1691 a tak jsem našel v seznamu poddaných velkodvoreckého panství z roku 1649 jen jména "Partl WEENIG" (Bartoloměj WENIG) a "Paul WENIG" (Pavel WENIG). Mladší syn Bartolomějův, «b»Pavel«/b», se při samém sklonku XVII. století odstěhoval na Merklínsko. Před 13. zářím 1700, byl už usazen na vlastní chalupě v Soběkurech. Jeho syn «b»Tomáš«/b», narozený tamtéž 30. prosince 1704, se přiženil blíže k Merklínu, do Vojtěšic. Syn Tomášův «b»Jan«/b», který žil mezi 14.5. 1745 - 15.8.1781 se vyučil kolářem a yaložil si samostatnou živnost v Merklíně, kde se stal měšťanem. Oženil se tu s dcerou merklínského měšťana a panského zahradníka - «b»Magdalenou Pivnou«/b», která žila mezi 19.5. 1734 - 1779. Z jejich početné rodiny byl nejmladším právě syn «b»Filip«/b», narozený 9.3. 1771, který se dostal pravděpodobně na doporučení merklínské fary do Klatov na jezuitské gymnasium, kd epobyl však jen krátce. Měl se asi, jako většina venkovských chudých studentů, stát knězem, ale jeho mimořádné hudební vlohy a dobra znalost němčiny jej předurčily k hubenému a nevděčnému učitelskému povolání. Po učitelských zkouškách, složených asi rovněž v Klatovech, se mladý Filip WENIG stal školním pomocníkem v rodmen Merklíně u "školního principála" Ondřeje Amblera (1787), při něm se ještě hodně zdokonalil v hudbě i zpěvu. Přivydělával si někdy též jako pomocný písař (diurnista) u merklínského obecního úřadu. Po příchodu do Staňkova měl mladý Wenig zajisté mnohem vice příležitostí samostatněji a do větší šíře rozvíjet svou vrozenou inteligenci. V rodmen Merklíně jistě platilo známé stare biblické svědectví, že "doma není nikdo prorokem". Krom toho byl zdejší "pan principal" častěji a častěji nemoce, někdy též na cestách - a tak skoro ve všem spoléhal na svého mladičkého schopného "spomocníka". I církevní hudba a zpěv na staňkovském kůru v kostele sv. jakuba apoštola byly v té době na vyšší úrovni než v Merklově, sidle vrchnosti. Také Staňkovští využili brzy Wenigovy dobré znalosti obou zemských řečí a písařské pohotovosti. Byl po mnoho let, jak dokazují dochované písemnosti, rovněž písařem několika cechovních bratrstev. Nesmíme zapomenout, že tehdejší "pan kantor" býval vždy "pravou rukou" pana faráře, kterému musel vypomáhat v nejednom ohledu, třeba též při vyučování náboženství, ale I při pohřbech, svatbách a křtech na celé rozlehlé farnosti. Kantoři chodili často "s cedulkami", zjišťovat kdo se kde narodil, nebo zemřel a sepisovat různé poplatky k "záduší". Nejednou též vyzváněli proti mračnům, nebo vytrubovali při významnějších příležitostech. (Vyzvánění "proti bouřce" se na venkově příliš neomezilo ani přísným zákazem císaře Josefa II. z roku 1783). «b»Filip WENIG a jeho rodina «/b»«tab»A tak mladému Filipu WENIGOVI roky běžely a běžely, v plném učitelském i muzikantském konání a v době častých nemocí "pana principala" byl nejednou přetížen prací a povinnostmi. Dávno už překročil životní třicítku, ale na ženění a založení vlastní rodiny nebylo zatím ani pomyšlení. Ačkoliv byl hezký a pěkně urostlý mladý muž, na kterém nejdno dívčí oko spočinulo s viditelným zalíbením, věděl dobře, že by zatím ženu ani děti neuživil. Byl rovněž vázán na přeskrovné "ubytování" a stravu u Perniklů ve stare dřevěné škole. Náhlou změnu však přinesl rok 1802, kdy nečekaně v létě zemřel "pan principál" ve věku 67 a ˝ roku (27.7. 1802). V těch dobách bylo nepsaným zvykem, že po kantorově smrti si brával jeho nástupce bezprostředně po "šéfově" odchodu na věčnost za ženu pozůstalou vdovu, často o hodně starší a s několika dětmi. Byl zároveň s nimi vázán na nevelký a přeskromný byt ve škole. A tak se Filip žení 18.6. 1803 s "kantorkou" «b»Evou Perniklovou«/b» rozenou Královou, dcerou kantora a měšťana v Berouně «b»Matěje KRÁLE «/b»(8.5. 1769). Byla to prý příjemná a hezká paní s vrozenou inteligencí a pravou kantorskou hudebností. Z prvního manželství jí ze 4 dětí zůstaly 2 dcery na nichž spočívala ta yvláštnost, že se «b»obě«/b» jmenovaly «b»Barbora«/b». Tak dosáhl Filip postavení "školního principála", poněvadž se tehdy už mohl vykázat I příslušnými zkouškami plzeňské zkušební komise. Ani s pomocí hudby, zpěvu a dlouhodobé písařské činnosti na staňkovské radnici I cechovních bratrstvech, neměli novomanželé Wenigovi čivot lehký ! Tím spíše, že jim "čáp a vrána" přinášeli často dalšího plačícího člena do rozrůstajíci se rodiny. Vedle "zděděných" 2 dcer měl učitel Filip WENIG celkem 6 vlastních dětí. Tehdy byla po celé Evropě, ale zvláště v Čechách těžká doba: Uprostřed "napoleonských vojen" totiž vypukl hladomor a zároveň s ním řada nakažlivých nemocí, které se jako smrtící vlny šířils I do nejodlehlejších lidských příbytků. Ani Chodsko a na jeho okraji ležící Staňkov jim nebyly ušetřeny. V chudičké rodině kantorově však tehdy nikdo nezemřel. To svědčí zároveň o nejlepší úrovni života na staňkovské škole, dodržování pravidel čistoty, hygieny správné životosprávy. Kantor sám však byl jen málokdy po vyučování doma, poněvadž se musel povinně zúčastnit všech pohřebních obřadů a zádušních mší, kterých bylo den ode dne vice … Ani po skončení všech válečných a snimi neodlučitelně spojených běd neměli staří Wenigovi vystaráno. Hoši byli na studiích, což take "koštovalo" hodně stříbrňáků. Vedle toho se začalz u obou manželů hlásit obvyklé příznaky stáří, které přicházelz v tehdejších dobách mnohem dříve než dnes a nebylo na ně léku, ani jiné "rehabilitační" pomoci jako dnes. Kantora trápilo již dlouho revma, kterému nepřispíval jistě každodenní pobyt v promrzlém kostele, jeho choť zas časem trápily žaludeční obtíže a žlučníkové záchvaty. Přesto oba dožili poměrně dobrého věku: Školní principál «b»Filip WENIG«/b» zemřel o adventě roku 1837 (2.12) a jeho starší choť «b»Eva«/b» jej předešla na věčnost jen o málo vice než 1 rok (18.8. 1836). Ještě rok před smrtí si však kantor přivedl do osiřelé "školičky" novou ženu . skoro o 15 let mladší bezdětnou vdovu «b»Majdalenu FLEISCHMANNOVOU«/b». Podle současných svědectví to však nebyl příliš šťastný počin a dle shodného tvrzení členů rodiny uspíšil kantorů konec. Jeho vdova zemřela až roku 1863. | WENIG, Filip (pra-děd) - řídící učitel ze Staňkova (I1496)
|
43 | «b»FRANTIŠEK «/b»- zřejmě mu znovu dáno opět to samé jméno po zemřelém bratrovi (1832). Záznam v online matrice úmrtí: «u»«i» Index : «u» «/u»Žil jenom 1 rok - z toho usouzen rok narození | ČTRNÁCTÝ, František - nedožil (I3126)
|
44 | «b»František K. Havlíček«/b» (5.10. 1823 - 4. 11. 1912), bratr Karla Havlíčka Borovského, byl do března roku 1848 zaměstnán v obchodu ve Vídeňském Novém Městě. Později převzal po své matce na přímluvu Julie Sýkorové, ženy Karla Havlíčka, obchod v Brodě. | HAVLÍČEK, František Karel (I611)
|
45 | «b»František KRSEK«/b» - Středoškolský profesor, klasický filolog, literatura a překlady z oboru, překlady z angličtiny a ruštiny. http://www.osobnosti-kultury.cz/frantisek-krsek-3366.html Otec František KRSEK z Vamberka (Wamberg) nar.1824-9-27 - Matrika Wamberg+Zařeč, pg.86: http://img24.cz/images/f0tloxj.jpg | KRSEK, PhD (filosofie) František - Minist. Rada (I440)
|
46 | «b»František ŠPIČKA«/b» - was priest at Hustope near Brno, and held aposition of a professor at the local secondary school (Gymnasium). At Christmas he often joinedhis brother's (Hilar)family in Plasy. Marie (Má reminisces in her memoir, that during his visits at Plasy he often took his nephew and his niece for long walks. A commemorative monument was constructed by his grateful parishioners and placed at the main road nearby. | ŠPIČKA, František - priest at Hustopeč (I1666)
|
47 | «b»František WENIG«/b», sr. (1805-73) byl po otci řídícím učitelem ve Staňkově, ale učil take v Kolovči, Lštění a mezi léty 1824-28 i na domažlitské dívčí škole. Jeho bratr «b»Jan«/b» (1808-73), se také stal řídícím učitelem na jazykové smíšené škole při hornickém kostele sv. Barbory nedaleko Všekar. Oba byli známi jako výborní učitelé, muzikanti a nadčení kulturní pracovníci. Za manželky si vzali sestry TRNKOVY - z vážené staňkovské měšťanské rodiny, dcery tkalce Adama Trnky a Johanny Berkové z Kolovče. A sice «b»František«/b» měl «b»Salomenu«/b» (21.3. 1812 - 2.11. 1886) a «b»Jan«/b» si vzal «b»Kateřinu«/b» (2.8. 1816 - 21.1. 1891) , takže byli spolu sešvagřeni. Obě neohrožené kantorské ženy a matky vypomáhaly svým manželům na jejich působištích nejen pečlivou školnickou dřinou, ale take při vyučování dívek v domácích i ručních pracích, jako to činila už jejich tchýně Eva. Oba synové Filipa Weniga založili početné rody učitelů, profesorů, malířů, hudbníků i vědců, kteří ovládli všechny činnosti lidské tvořivosti. Pokračovatelem Františovým na staňkovské "školičce" i kostelním kůru byl syn «b»Josef«/b», sice předčasně zemřelý, ale nadmíru zasloužilý o veřejný a kulturní život celého Staňkovska. | WENIG, František sr. - řídící učitel ze Staňkova (děd Arnošta) (I1514)
|
48 | «b»František WIESNER«/b» (1833-1880), son of a poor farm laborer, rose to become builder and operator of the largest machine manufacturing plant and steel mill in «b»Chrudim«/b», eastern Bohemia. To generations of school children, he came to represent what is meant by a passion for excellence and hard work. Leading Czech writer and poet, Jan Neruda, wrote a story of František's life and accomplishments which was featured in the primary reading book throughout the country. It related the life of a self-taught man who almost singlehandedly modernized the economy of eastern Bohemia and brough unprecendented prosperity to the country, along with a high reputation for Czech workmanship - an important factor in the self-esteem of a reawakening nation. Průmyslník. Vyučil se zámečnictví. V r. 1850 přišel poprvé do Chrudimi a pracoval zde u zámečníka Kálese a mosazníka Solfingera. Poté odešel za prací do Pardubic a Čáslavi. Do Chrudimi se vrátil v r. 1856 a zařídil si svou první dílnu. Během deseti let se z výrobce drobných přístrojů, čerpadel , strojů pro pivovary a lihovary stal výrobce kompletních zařízení cukrovarů. V pol. 70. let 19. stol. zakoupil cukrovary v Močovicích na Čáslavsku a v Libici u Poděbrad. http://svk7.svkkl.cz/arl-kl/cs/detail-kl_us_auth-0212028-Wiesner-Frantisek-18321880/ «b»František WIESNER «/b»prožil dětství v Horních Beřkovicích.Vyučil se zámečníkem v Liběchově. Pracoval jako tovaryš v Praze, Čáslavi, Chrudimi a na stavbě železnice v Pardubicích. V r. 1857 se osamostatnil a založil v «b»Chrudimi «/b»dílnu na drobné zámečnické práce a opravy strojních zařízení v cukrovarech, lihovarech aj. Až do konce jeho života nesla název Umělecké zámečnictví Fr. Wiesner. V l. 1860-1873 se podílel na výstavbě téměř dvaceti nových cukrovarů. V r. 1875 založil novou firmu Cukrovar F. Wiesnera a spol. v Močovicích u Čáslavi, po roce pak byla tato firma rozšířena na Cukrovar Močovice a Libice F. Wiesnera a spol. se sídlem v Chrudimi, když koupila cukrovar v Libici nad Cidlinou. Obchodní zmocněnec ve správní radě cukrovaru v Chrudimi, člen správní rady lihovaru v Chrudimi a předseda chrudimského městského pivovaru. - Starší bratr strojního konstruktéra a vynálezce strojů «b»Karla «/b»Wiesnera, který se usadil a budoval svou firmu v «b»Kolíně«/b».. | WIESNER, František (i) - továrník a podnikatel: CHRUDIM (I688)
|
49 | «b»Franz KRSEK«/b», (Wamberg), otec Dr. Františka KRSKA z Vamberka, narodil se 1824-9-27 - Matrika Wamberg+Zařeč, pg.86: http://img24.cz/images/f0tloxj.jpg | KRSEK, František (I1482)
|
50 | «b»Franz SEEHÁK«/b» je klíčovou osobou a stále neobjasněnou. Spojení s rodiči/otcem FRANZE je zde jen hypothetické a je NEDOLOŽENO matrikou. V matrice narození v Rychnově byli nalezeni zatím jenom 3 synové ředitele JANA Seeháka (Jan, Josef a Karel). Také souvislost s Franzovou stavbou (jakési) železnice je nepodložená. Je také možné, že FRANZ pochází z jiné větve Seeháků z Vrchlabí, od dalšího a zatím neznámého bratra učitele JANA Seeháka. Jestli tam takový sourozenec existoval je nutno dohledat v matrice Vrchlabské, která je uložena ve Východočeském Oblastním Archivu v Zámrsku a je také přístupná online: http://vychodoceskearchivy.cz/zamrsk/files/2018/06/8700_Sbírka-matrik-Východočeského-kraje-1587-1949_NAD_190-stav-2018-06-22.pdf V seznamu matrik se pak podle místa (Vrchlabí) VYHLEDÁ (SEARCH) příslušný svazek. Jeho prohlížení po tomto výběru však vyžaduje STÁHNUTÍ tohoto svazku matriky do vlastního počítače kde se pak dá podrobně prohlížet list po listu. | SEEHÁK, Franz ?? - stavitel železnice (I3034)
|